Když je život nepříjemný nebo bolestivý, lidé často používají fantazii, aby unikli realitě. Fantazie je jedním z obranných mechanismů, které mozek používá k úniku z reality.
Jaký je obranný mechanismus?
Když máme těžké pocity nebo impulsy, často hledáme způsoby, jak se s nežádoucími pocity vyrovnat. Na rozdíl od vědomých strategií, které používáme ke zvládání každodenního stresu, fungují tyto mechanismy zvládání na zcela nevědomé úrovni. Je to způsob, jak se váš mozek nevědomě snaží snížit stres a obnovit emoční rovnováhu.
Sigmund Freud jako první hovořil o psychologických obranných mechanismech proti úzkosti a stresu a Anna Freudová jako první definovala obranné mechanismy. Po této úvodní definici však vědci pokračovali v hledání dalších možných obranných mechanismů. Jedním z nich je představivost.
Jak funguje představivost jako obranný mechanismus?
Vaše představivost vám pomáhá najít alternativy k situacím, které vás činí nešťastnými. Můžete si například představit, že vyhrajete v loterii, zúčastníte se třídního srazu, kde jsou na tom všichni ostatní hůř než vy, že vás požádá o ruku vaše oblíbená popová hvězda nebo že vyhrajete spor s matkou či nepříjemným šéfem. Tyto představy jsou normální a do jisté míry zdravé.
Představivost se používá jako mechanismus zvládání stovkami způsobů, od snění až po čtení románu. Můžete se ztratit v literatuře, hudbě, televizi, filmu, na internetu, sociálních sítích, v divadle, hrách, pornu nebo cosplayi. Tyto činnosti nám umožňují uniknout od našich skutečných problémů nebo starostí.
Pokud však váš život ovládnou fantazie, mohou vést k tomu, že ztratíte kontakt s realitou a nebudete se věnovat činnostem, které mohou váš život skutečně zlepšit. Problémům se vyhýbáte tím, že si představujete, že neexistují, nebo se od reality vzdalujete. Pokud fantazie pravidelně používáte jako obranný mechanismus, mohou se dokonce stát návykovými a nutkavými, takže je pro vás obtížné se jich zbavit.
Činnosti související s jinými obrannými mechanismy, jako jsou některé závislosti nebo disociace a depersonalizace, mají rovněž prvky fantazie.
Fantazie jako osobnostní rys nebo porucha
Nápaditá osobnost
Osobnost se sklonem k fantazii (FPP) je osobnostní rys, při kterém člověk žije po celý život v imaginárním světě a intenzivně se jím zabývá. Postižení mají potíže s rozlišováním mezi fantazií a realitou a mohou se u nich vyskytovat halucinace a psychosomatické příznaky.
Příznaky jsou:
- imaginární přátelé v dětství
- v dětství často fantazíruje
- mají imaginární identitu
- prožívání imaginárních vjemů jako skutečných
- živé vjemy
A ještě o kousek dál dovnitř:
- snadné zhypnotizování
- Sexuální uspokojení bez fyzické stimulace
Američtí psychologové Sheryl C. Wilsonová a Theodore X. Barber objevili PPF kolem roku 1981 a odhadli, že postihuje asi 4 % populace.
Maladaptivní snění (syndrom denního snění)
Maladaptivní snění neboli syndrom snílka je psychiatrická porucha, kterou popsal profesor Eliezer Somer na univerzitě v Haifě (Izrael). Tato porucha vede k intenzivnímu snění, které odvádí pozornost člověka od jeho reálného života. Lidé trpící tímto patologickým sněním nebo nadměrnou fantazií přijímají role a postavy ve scénářích, které si sami představují.
Příznaky jsou:
- mimořádně živé sny s vlastními postavami, prostředím, zápletkami a dalšími detaily podobnými příběhům.
- Sny vyvolané skutečnými událostmi
- Obtíže při plnění každodenních úkolů
- Problémy se spánkem v noci
- nepřekonatelná touha snít dál.
- Provádí opakující se pohyby během snění
- Výrazy obličeje při snění
- Šeptání a mluvení během snění
- Snění po dlouhou dobu (mnoho minut až hodin).
Lidé s nadměrným sněním vědí, že scénáře a postavy v jejich fantaziích nejsou skutečné, a mají schopnost určit, co je skutečné, což je odlišuje od lidí se schizofrenií.
Fantazie jako součást poruchy
Představivost v traumatu
Fantazírování může být způsob, jak se psychicky nebo emocionálně dostat z traumatické situace (distancovat se) tím, že se přenesete do světa fantazie nebo scénáře. To vám pomůže otupit se a zbavit se aktuální bolesti a hněvu.
Existuje také fantazijní model (FM) disociace, který tvrdí, že disociace není způsobena traumatem, ale že jedinci se sklonem k disociaci často používají fantazie jako obranný mechanismus. Tento model je však kontroverzní.
Autistická fantazie
Fantazie jako obranný mechanismus se někdy označuje jako autistická fantazie, kdy se fantazie používá jako náhrada sociálních vztahů. Tato funkce fantazie se může vyskytovat nejen u poruch autistického spektra, ale také například u sociální úzkosti nebo alexithymie.
Například člověk, který je ve škole opakovaně šikanován, se může stáhnout do světa fantazie podle svého oblíbeného filmu. V tomto světě fantazie tráví veškerý čas a v důsledku toho ztrácí přátelství. Může také utrpět školní výkon.
Schizoidní představivost
Schizoidní fantazie se někdy označují jako obranný mechanismus, kdy lidé fantazírují, aby se vyhnuli nepříjemným situacím. Tento obranný mechanismus se obvykle objevuje u dětí nebo se může objevit později v průběhu vývoje schizoidní poruchy osobnosti.
Lidé se schizoidní poruchou osobnosti mají silné představy, do kterých se často uzavírají. Mají také sklon ke složitým imaginárním vztahům spíše než ke vztahům skutečným. Ve svých fantaziích mají naprostou kontrolu nad tím, co se děje, což činí imaginární vztahy bezpečnějšími. Někteří lidé se schizoidní poruchou osobnosti vytvářejí tak intenzivní a detailní fantazijní světy, že se stávají slavnými autory.
Fantazie a psychóza
Lidé se schizofrenií nedokážou rozlišovat mezi realitou a fantazií. Proto panuje názor, že sny a fantazie jsou důležitými faktory při vzniku a udržování psychózy s bludy.
Výsledky několika studií však nepotvrzují, že by psychotičtí pacienti snili velmi často nebo intenzivně. Psychotičtí pacienti mají spíše tendenci potlačovat aspekty běžného snění.
Fantazie s jinými poruchami
- Ve studii na pacientech s depresí bylo zjištěno, že negativní fantazijní styl souvisí s klinickou depresí.
- Poruchy spánku jsou také spojeny s negativním stylem představivosti.
- Extrémní nebo nepřiměřené snění se vyskytuje u ADHD a OCD.
Další formy fantazií jako mechanismus zvládání stresu
Fantasy bondage nebo fantasy bondage
Jednou z konkrétních forem fantazie jako obranného mechanismu je podle Roberta Firestona imaginární připoutání. Popisuje iluzi, že jste se jako dítě spojili s rodičem nebo pečovatelem, obvykle matkou, když rodiče nebyli k dispozici nebo neuspokojovali vaše potřeby. Později v životě tato imaginární vazba vytváří iluzi lásky, která brání skutečnému citovému kontaktu s druhou osobou.
Všichni lidé mají v různé míře tendenci navazovat imaginární spojení s ostatními lidmi. Mnoho lidí se bojí intimity a zároveň se bojí být sami. Imaginární spojení umožňuje udržet si určitý citový odstup a zároveň zmírnit osamělost, ale toto spojení snižuje šance na úspěch ve vztahu.
Zdroje
- Lynn, Steven J.; Rhue, Judith W. (1988). “Fantasy proneness: Hypnosis, developmental antecedents, and psychopathology”. American Psychologist. 43(1): 35-44. doi:10.1037/0003-066x.43.1.35. PMID 3279876.
- Glausiusz, Josie (2011). “Living in a dream world”. Scientific American Mind. 20 (1): 24-31. doi:10.1038/scientificamericanmind0311-24.
- Wilson, S. C. & Barber, T. X. (1983). “The fantasy-prone personality: Implications for understanding imagery, hypnosis, and parapsychological phenomena.” In, A. A. Sheikh (editor), Imagery: Current theory, research and application (pp. 340-390). New York: Wiley. ISBN 0471 092258. Republished (edited): Psi Research 1(3), 94 – 116. http://psycnet.apa.org/psycinfo/1983-22322-001.
- Schupak, C., & Rosenthal, J. (2009, March). Excessive daydreaming: A case history and discussion of mind wandering and high fantasy proneness. Consciousness and cognition, 18(1), 290-2. ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19062309
- Dalenberg, C. J., Brand, B. L., Gleaves, D. H., Dorahy, M. J., Loewenstein, R. J., Cardeña, E., & Spiegel, D. (2012). Evaluation of the evidence for the trauma and fantasy models of dissociation. Psychological Bulletin, 138(3), 550.
- Klein, R. (1995). The self in exile: A developmental, self and object relations approach to the schizoid disorder of the self. In J. F Masterson & R. Klein (eds.), Disorders of the Self: New Therapeutic Horizons–The Masterson Approach. NY: Brunner/Mazel, pp. 3-142.
- Imagery and hallucination in schizophrenic patients. Starker S, Jolin A.J Nerv Ment Dis. 1982 Aug;170(8):448-51. doi:10.1097/00005053-198208000-00002.PMID:7097261
- Analysis of the multidimensionality of hallucination-like experiences in clinical and nonclinical Spanish samples and their relation to clinical symptoms: implications for the model of continuity. Langer AI, Cangas AJ, Serper M.Int J Psychol. 2011 Feb 1;46(1):46-54. doi: 10.1080/00207594.2010.503760.PMID: 22044132
- Risk factors for psychosis in an ultra high-risk group: psychopathology and clinical features. Yung AR, Phillips LJ, Yuen HP, McGorry PD.Schizophr Res. 2004 Apr 1;67(2-3):131-42. doi: 10.1016/S0920-9964(03)00192-0.PMID: 14984872
- Imaginary aspects of fantasy experience correlations. Comments on a little regarded aspect of the delusion problem.Schmidt-Degenhard M.Nervenarzt. 1994 May;65(5):293-5.PMID: 8052331 Review. German.
- Assessment of Sexual Fantasies in Psychiatric Inpatients With Mood and Psychotic Disorders and Comorbid Personality Disorder Traits.Colón Vilar G, Concepción E, Galynker I, Tanis T, Ardalan F, Yaseen Z, Cohen LJ.J Sex Med. 2016 Feb;13(2):262-9. doi: 10.1016/j.jsxm.2015.12.020. Epub 2016 Jan 20.PMID: 26803456 Review.
- Firestone, Robert (December 5, 2008). “The Fantasy Bond: A substitute for a truly loving relationship”. Psychology Today.